Kuchařka

Když babička Růžena zemřela, Klára zdědila její kuchařku. Tlustý sešit v opotřebovaných deskách, stránky mastné a popsané drobným písmem. Recepty na svíčkovou, na buchty, na vánoční cukroví.

Klára ji otevřela spíš ze sentimentu. Babička vařila božsky a Klára doufala, že se naučí její svíčkovou, kterou nikdo v rodině nedokázal zopakovat.

Ale mezi recepty byly zápisky. Krátké věty na okrajích stránek, datované.

12. března 1968 — Dnes přišel do obchodu znovu. Koupil chleba a máslo. Usmál se na mě.

Jiří

Babička Růžena byla celý život vdaná za dědu Miroslava. Měli spolu tři děti, žili v rodinném domku v Říčanech. Miroslav pracoval v továrně, Růžena prodávala v potravinách.

Ale mezi recepty se skrýval někdo jiný. Jiří. Zápisky o něm začínaly v roce 1968 a končily v roce 1969.

Jiří říká, že bychom mohli odjet. Do Vídně. Říká, že tam má bratrance. Říká, že by mě miloval každý den svého života.

Recept na linecké — 250 g másla, 100 g cukru. Jiří má rád s marmeládou.

15. srpna 1968 — Rusové přijeli. Jiří odešel sám. Řekl, že počká.

Neodešla jsem.

Dopis ze Salzburgu

Na poslední stránce kuchařky byla přilepená obálka. Uvnitř dopis ze Salzburgu, datovaný prosinec 1989 — hned po revoluci.

Milá Růženko, čekal jsem dvacet let. Teď vím, žes udělala správně — tvoje děti jsou tvůj život a já to chápu. Ale chtěl jsem, abys věděla, že jsem nikdy nikoho nemiloval tak jako tebe. Posílám ti recept na Sachertorte. Je skoro tak dobrý jako tvoje linecké. Navždy Tvůj, Jiří.

Pod dopisem byl recept na Sachertorte, pečlivě přepsaný Růženinou rukou do kuchařky. Na okraji stránky stálo:

Zkoušela jsem. Je výborný. Pláču.

Klára

Klára ten příběh nikdy nikomu neřekla. Ale naučila se péct Sachertorte podle Jiřího receptu. Peče ho každý rok na babičiny narozeniny.

A vždycky, když krájí ten dort, myslí na to, kolik druhů lásky existuje. Na tu, kterou žijeme. Na tu, kterou si vybereme. A na tu, kterou neseme celý život v kuchařce mezi recepty na svíčkovou a vánoční cukroví.